Táborský cestovatel v Uruguayi: Punta del Diablo
Tady si člověk skutečně titulky nemusí vymyslet. Tenhle je slovní hříčkou,
protože punta je nejčastěji výběžek pevniny do moře, což ta zdejší je, ale ve
spojení s ďáblem, je to určitě čertův roh. Nedalo se tu očekávat nic než moře,
ale to je právě to, co mi letos na toulkách chybělo, proto tu trávím dva půldny.
Zda se, že to jaro, bylo jen na oslavu našeho státního svátku. Příjezd do té
vesnice u Atlantiku byl pod mraky, ale docela jsem si to odpoledne užil. Dal
jsem si rybu v restauraci, jako vždycky, když jsem u moře. Servírka byla milá,
ale já ji, po měsíci docela úspěšného komunikování, nerozuměl ani slovo. Zdejší
výslovnost se už spíš podoba brazilské portugalštině, a já si připadal jako
blbec. Normální porce, cena čtyři stovky korun :D Nojo, nejsme v Indii. Punta
del Diablo je podle mého průvodce dostaveníčkem všelijakých free jedinců,
batužkářů, a tak... Já jsem mezi backpaquery trochu věkově nezapadající, ale na
to jsem koneckonců zvyklý z táborských diskoték. Na tu noc u moře jsem vzal
dormitorio za dvěstě korun, s tím, že tam bude dalších pět nocležníků. No byli
jsme jen dva. Dnes ráno byla ještě zima, ale postupně se obloha čistila a v 11
bylo ažuro. Na plážích ale byli všichni navlečení do bund /i když s nezbytným
maté v ruce/, protože na větru, navzdory polednímu slunci, fakt teplo nebylo.
Opaloval jsem se za dunou a pak jsem šel válčit s vlnami. Příboj mě ale
nemilosrdně vyhazoval zpátky, a v té studené vodě /jen o něco teplejší než na
Galapágách/ se mi nechtělo moc daleko od břehu. Pořádně jsem se vykoupal až
když jsem pak šel ke kamennému molu. Včera tam měli skvělá rybí apanados, dnes
ještě zavřeno. Moc se mi od krásného Atlantiku nechtělo, ale nesměl jsem
zaváhat s autobusem. Před druhou už jsem uháněl k Montevideu. A tady dělám
punto, tedy tečku nejen za Uruguay, ale za celým letošním cestovatelském
blábolení. Jediné, že by mě potkalo nebo napadlo něco fakt zajímavého, či
zásadního. Jestli jste to někdo občas četl, odpusťte mi stařeckou ukecanost.
Čeká mě už jen kombinované couvání na trase Montevideo-Buenos
Aires-Londyn-Praha-Tábor. Vezu si spoustu fotek nějaké nečekané zážitky, pár
dárečků, samozřejmě nějaké maté a jedno pero z Gran Chaco, třeba jako
symbol dobrého letu. Ale já naštěstí létám moc rád.
Punta del Diablo, Uruguay, 30.10.2011
Lumír Slabý