Táborský cestovatel v Uruguayi: Maté
Až druhý den v Montevideu mě s tímhle uruguayským městem smířil. Udělalo se
totiž slunečno. Tedy studený vítr trvá, takže já i domorodci jsme pořád
nabalení do bund, ale hned je to mnohem povzbudivější. Lidí i domy nějak
rozkvetly, tak jsem vyházel spoustu snímků s tou včerejší šedivou studenou
tmou, a udělal si ty idylické.
Já jsem dnes fakt měl šťastný den. Vytrousil jsem peněženku s celou svou místní
hotovosti a po čtvrthodině ji našel u prodavačky v jednom stánku na nádraží.
Byl jsem tam totiž zařizovat poslední fázi letošního toulání. Zdržení, které
jsem nabral při návratu z národního parku, mi totiž sebralo jeden den, který mi
teď nějak chybí. V den odletu se totiž chci probudit v Buenos Aires. No,
vymyslel jsem to trochu násilné, ale snad aspoň půlden strávím u Atlantiku.
Ale zpátky k Montevideu. Na hlavní třídě jsem uviděl obchod s luxusní obuví a
na něm nápis MAZARYK. Nic jsem si od toho nesliboval, ale zašel jsem se tam
zeptat. A k mému údivu ta navoněná slečna věděla, že to bylo jméno našeho
prezidenta, a že ten obchod je pojmenován po něm. Proč, to už nevěděla, ale
stejně dobrý, ne? Našel jsem tu několik pěkných muzeí. V jednom byly veliké
černobílé fotky z Cuzca /Bolívie/ dvacátých let, a na nich indiáni i gaučové,
ale tak ostře, že to bere dech. Aby to mělo tuhle kvalitu při tehdejší
technice, museli ti fotografovaní dost dlouho vydržet nehnuté. Další muzeo má
krásné originály antického umění, to bylo zase něco pro mne, a v Muzeu Gaučů
byly mimo jiné i umělecký provedené servisy na pití maté. Uruguay samozřejmě
tomuto nápoji holduje také. Mám maté v oblibě od první návštěvy Argentiny a
Paraguaye, a myslím, že bych o něm měl napsat pár poznatků. Základem pro výrobu
jsou lístky a větvičky cesmíny paraguayské, ale zdejší skutečnost je trochu
barvitější. Někteří to pijí studené, jiní teplé, a kdekdo si tam přidává nějaké
další "bylinky". Ale maté je taky název pro nezbytný komplet
tvořený nádobkou /vaso/ a kovovou trubičkou se sítkem dole /bombilla/, kterou
se to pije. U "teplomilných" souprav ještě nesmí chybět termoska s
horkou vodou. Matě je tu všude k mání za přijatelnou cenu, a tak většinou
vidíte nádobku napěchovanou až po okraj, a voda se pořád dolévá. Účinky
povzbuzují mysl a zažívání, a je tam miň /prý/ kofeinu, než v čaji. Taky je to
společenská záležitost, i když trochu nehygiencka, protože nádobka s bombillou
koluje z ruky do ruky, a každý chvíli srká. Ale jedno je jasné, jakékoliv
korzování, cestování nebo pozezeni bez maté tu není možné.
Uruguayci zaplatí za dolar stejný počet svých pesos, jako my korun, čili
nemusíte nic přepočítávat. No, většinou to není příjemné, Argentina ani Uruguay
holt nepatří mezi ty cenové příjemné latinskoamerické země. Ale poznání je
přece k nezaplacení, že?
Montevideo, Argentina, 26.10.2011
Lumír Slabý