Táborský cestovatel Lumír Slabý v Kolumbii: Mezidrobky

MEDELLIN - (5. října 2013) Meziobratníkove tropické pásmo má tu výhodu, že ať je zima nebo léto, slunce vyjde kolem šesté a taky kolem šesté západne. Dneska jsem se probudil ve své 

šusťákové bundě a s kapucí na hlavě (bez oblečení byste v dálkových autobusech 

umrzli), a abych nemusel koukat na tu děsivou nekvalitu silnice, přivřel jsem 

oči a vzpomínal na různá zdejší setkání. První bylo ještě v letadle z Madridu, 

kdy jsem seděl vedle sympatické polské dívky pracující v Barceloně, takže jsme 

pokoušeli i mou oblíbenou polštinu. Viktoria jela do Bogoty pracovně.

 

Včera jsem na ulici v Santa Martě potkal dvě české potetovane holky, které jsem 

nejdřív považoval za místní prostitutky, protože to byla zrovna taková 

vykřičená čtvrt. Naštěstí je prozradila čeština. Přijely na dva měsíce a jedna 

říkala, že umí perfektně anglicky, a tak by se do Jižní Ameriky mohli s jejím 

chlapem přestěhovat a určitě by tu našla práci. No, nevím, jestli tu na Češky 

zrovna čekají...

 

V autobusu do Medellinu jsem seděl vedle šestadvacetiletého Michaela z 

Holandska, který tu je pracovně jako fotograf nějaké firmy, pro kterou teď 

čtrnáct dní strávil mezi Indiány Wayuu na nejzasším severním poloostrově 

Guajira, a dělal tam o nich reportáž. Záviděl jsem mu tu skvělou španělštinu.

 

Tak, už se dávno rozednilo a z plánovaných čtrnácti hodin bylo samozřejmě 

šestnáct. Medellin na mě udělal dobrý dojem. Z nádraží jsme s Michaelem odjeli 

velmi přehledným metrem, a já tam vystoupil v centru, našel skvělý hotel za 280 

korun, a už jsem si na místním vnitrostátním letišti zajistil letenku do Bahia 

Azul na bobřeží Pacifiku. Tam silnici nevedou. Na Medellin mám kromě dneska 

ještě neděli a pondělí. Vypadá to tu zajímavě.

 

Lumír Slabý, Medellin, Kolumbie, 5.10.2013