Táborský cestovatel Lumír Slabý na Srí Lance: Sigiria

SIGIRIA - Lepší titulek bych nevymyslel. Protože na cesty, jak se o mě ví, jezdím, abych si vyrobil novoročenku, nemusel jsem ani přemýšlet, před co se tentokrát postavím na ruce. Bylo to jednoznačné. Ten obrovský balvan pohozený do krajiny a už v pátém století opracovaný králem Kassapou na skalní město, byl pro mne při někdejší návštěvě jasnou jedničkou. Sice nevím, co mě ještě čeká, ale pro jistotu jsem si nafotil různé varianty za stálého zájmu domorodců i turistů. Takže mám klid, PF 2013 bude v obvyklém stylu. Než jsem se vydal vzhůru, objel jsem na zapůjčeném kole včera objevené výhledy na skálu, a některé využil. Na samotném objektu mezitím začal nedělní nátřesk turistů. Vstupenka za 30 dolarů odpovídá věhlasu památky. Schodů nahoru jsou možná tisíce, ale hlavně jsou kolem ty tropické podmínky, dá to docela zabrat. K "hajlajtum" patří slavné fresky v ochozech na úbočí, údajně znázorňující konkubíny krále, a pak takzvaný "Summit", což je 1.6 hektarů horní plochy skaliska pokrytých dnes už jen restaurovanými základy bývalého města. Vylezl jsem tam v poledne a obsadil jediný velký strom se stínem, abych tohle napsal. Neděle je den, kdy sem jezdí hodně místních, tak si občas ke mne přišla nějaká skupinka zaštěbetat v sinhálštině nebo tamilštině, byli jak cikády. Většina zahraničních turistů šetří čas, a stihne vedle Sigirie za jeden den i buddhistickou perlu Dambula. To už mám za sebou z minula, dnes nasávám fluidum místa. Ale spřátelená veverka právě dokonale vylízala obal od rozteklé čokoládové tyčinky. Snad z toho nebude mít bolení. Beru to jako povel k dokončení obchůzky skály.

Lumír Slabý, Sigiria, Srí Lanka, 14.10.2012