Táborský cestovatel Lumír Slabý na Srí Lance: Boris

NEGOMBO - Je to asi trochu úlet, nazvat takhle začátek svého letošního cejlonského
toulání, ale zkusme to. Od té doby, kdy Tygři, neboli ta militantnější část
národa Tamilů, přestali terorizovat, jezdí se na Srí Lanku, jako za humna. A
tak nebudu unavovat střípky z letecké přepravy. Mé první kroky po opuštění
letadla vedly k autobusu, jenž podle Lonely Planet jezdí mezi letištěm a
městečkem Negombo. Trochu jsem tam tápal, ale hodný policajt mi zapískal na už
odjíždějící autobus, takovou budhisticky vyzdobenou rozhrkanou lidovku, kde se
na mne všichni smáli, že - ano, jedou do Negomba, ale pak mne za třetím rohem
přesadili na další bus. Tam mi sice kluk vybírající jízdné, jakoby zapomněl
vrátit peníze, takže jsem se o to musel trochu "starat", ale jinak
dobrý. Svůj hotel na pláži, z doby mé první návštěvy Cejlonu, jsem sice
nenašel, ale v jiném mi dali laciný pokoj za 14 dolarů /tedy bez klimatizace/.
V tom lepkavém odpoledním vedru se toho moc dělat nedalo, tedy jsem vlezl do
moře a nechal do sebe bušit ten nemožně teplý příboj. Pak se na břehu objevil
postarší /asi jako já/ chlapík s bradkou, šaty si dál na hromádku a šel taky do
vln. Co se na Srí Lance za těch patnáct let nezměnilo, je invaze vran na
pobřeží. Tihle asertivní ptáci zcela vytlačili původní tropické zpěváky, a tak
jsem neustále kontroloval, jestli mi nějaký černý zobák nekrade hodinky nebo
brýle. Ale ne, jim se zalíbily svršky toho pana, a jeden si na ně dokonce sedl.
Zavolal jsem to na něj, ale on povidá bezradně, jestli "negavarim
parusky". Já na to - nemnosko - a on se úplně rozsvítil štěstím. Ukázalo
se, že je to Boris z Petrohradu, který sem měl jet s kamarádem a nakonec přijel
bez něj, a už pět dní se tu marně pokouší domluvit rusky, V tohle jazyce mu
tady nikdo ani neřekne, co by mohl vidět, a tak jen bloumá po pláži. Já jsem ty
ruské věty dával dost těžko dohromady, protože po okupaci v osmašedesátém jsem na tu řeč tak zanevřel, že jsem využil jediného roku, kdy se za to
nevyhazovalo /69/ a odmítl z ruštiny maturovat. Tohle konverzování mě postupně
přestávalo bavit, a z něj najednou vylezlo, jestli by mi nevadilo, kdyby se
přestěhoval do hotelu kde bydlím. Tedy, bylo mi ho líto, ale kroutil jsem se
tak, že to asi pochopil. To ale poznám až zítra. Ted si jdu sníst ta měkkoučká
manga, samozřejmě v plavkách a ve sprše. Jinak se to kvůli té agresivní šťávě
nedá.

Lumír Slabý, Negombo, Srí Lanka, 10.10.2012