Saturnálie
Takže nejdříve několik slov o svátku Saturnálie. "Při saturnáliích si lidé dávali dárky mj. svíčky, symbolizující nadcházející temné zimní dny. Dá se tedy říci, že byly v určitém smyslu analogické našemu dnešnímu pojetí vánoc, které ostatně jako většina křesťanských svátků mají předobraz v dávných pohanských rituálech."
(Benedikt Štírský)
Saturn (též Saturnus) je považován za římského boha setby a rolnictví, ale mnohdy byl považován i za hlavnho boha či vládce bohů. Dle tohoto boha je odvozen název svátku zimního slunovratu - Saturnálie. Saturnálie se konaly většinou již od 17. prosince do 21. prosince. Často se uvádí, že patřily mezi ty nejveselejší svátky, při kterých se hodně jedlo a pilo. Při těchto oslavách se otroci vyměňovali role se svými pány. Saturnálie jsou označovány též jako svátky dárků a svící. Mnoho lidí si dávalo jako dárek oheň v podobě hořící svíce, která symbolizovala temné zimní dny resp. světlo ve tmě těchto dnů (či teplo v zimě těchto dnů). Možná, že právě v tomto zvyku má základ tradice svíček o Vánocích (svíčky na věnci, svíčky ve skořápce ořechu a později i svíčky na stromku). Často se uvádí, že boha Saturna zastínil později jeho řecký protějšek Kron (též Kronos). Kronos byl synem boha nebe Urana a bohyně země Gaie. Na některých místech byl Kronos považován za nejvyššího boha a za vládce dalších bohů.
Yule
"Sabat oslavovaný o zimním slunovratu. Většina jeho tradic pochází z římského pohanského svátku Saturnálií. Severské a germánské tradice ho považují za jeden z nejdůležitějších svátků. Byl to jejich Nový rok, oslava návratu boha slunce na zem. Do severské invaze se v keltských zemích neoslavoval."
(Edain McCoyová)
Keltský svátek slunovratu Yule je hlavně spojován s uctíváním boha Tanise (též zmiňován jako Tannis, Tannus, Tinus a podobně). Někdy je tento bůh ztotožňován s Thorem, Saturnem či Jupiterem. Je považován za boha hromů, blesků, slunce, Kola roku, plodnosti, počasí, oblohy. McCoyová se zmiňuje o tom, že se mu ve staré Galii poskytovaly lidské oběti, protože se věřilo v to, že bůh pak zařídí takové počasí, které si lidé přejí. Invokace tohoto boha se prováděla například při sabatech, což bylo právě proto, že Tanis byl spojován s Kolem roku, s kalendářem, který se neustále opakoval a tak přinášel lidem jistotu. Síla boha Tanise byla často spojována s dubem a s listem tohoto stromu, který se též používal při některých starých rituálech. Slovo "sabat" je dnes mnohdy spojováno s magiií, černou magií a mnohdy i z čarodějnictvím či dokonce satanismem. Slovo sabat však neznamená nic jiného než odpočinek, svátek odpočinku či jen svátek. Samotné slovo "sabat" je odvozeninou s původního řeckého slova "sabatu".
Pohanské zvyky
Podíváme-li se na všechny různé zvyky, které se praktikují o Vánocích, tak zjistíme, že mají jen hodně málo společného s křesťanstvím, ale mnoho více nás spojují právě se zvyky pohanů a s uctíváním kultu slunce. Podívejme se blíže na zvyk "vánočního stromku". Často se říká, že vánoční stromeček k nám přišel od Germánů. Osobně si myslím, že to až tak pravda není, protože úplně původně se používal u starých Keltů právě při oslavách svátku Yule. Krom boha Slunce se oslavovala například i božstva Cernuunnos, Mabon, Bohyně - panna, trojjediná bohyně atd. Svátku se něříkalo pouze Yule, ale na některých místech například Maul, Gehul, Alban Arthuan atd. Do našich krajin se vánoční strom dostal až o mnoho později z Německa. Tam měl funkci ochrany a proto se stavěl na vesnicích a ve městech. I koledníci rozdávali větve jehličnanů, které byly ozdobené. Možná, že právě u těchto koledníků lze hledat kořeny toho, proč se později začal vánoční stromek zdobit. V Německu se stromek zavěšoval taktéž jako symbol ochrany nad štědrovečerní stůl, avšak obráceně - špičkou dolů. Údajně první zpráva o ozdobeném stromečku, na kterém byly svíce, je zapsána v brémské kronice z roku 1570. Poprvé v Čechách byl vánoční strom pravděpodobně vztyčen v Libeňském zámečku v roce 1812. Nechal ho tam postavit tehdejší ředitel Stavovského divadla pan Jan Karel Liebich. Od této doby se začal tento zvyk šířit dál hlavně u tehdejší "smetánky". Tento stromeček však nebyl ozdoben ani jednou svíčkou. Zmínky o stromečku v domácnostech máme asi až z konce devatenáctého století. Ale nebyl zdoben čokoládou, ale hlavně ovocem a pečivem.
Připravil: Jaroslav D. Ptáček
Použitá literatura:
Joanne Asalová: Keltská lidová kuchyně (Volvox Globaor 1999)
Edain McCoyová: Keltské mýty a magie (Volvox Globator 1999)
Michael Jordan: Encyklopedie bohů (Volvox Globator 1997)