Táborský cestovatel na Filipínách: Ifugao

BANAUE - Nevím, kdy lovci lebek Ifugao přestali s touto živností, ale když procházím jejich težko dostupnými vesnicemi s tradičními domky na muřích nohách, říkám si: "To je pěkná stará hlava, ta by se vám hodila, co?" Ne, to měl být vtip, Ifugao se proslavili úžasnou inženýrskou sítí terasovitých rýžových políček, a zavlažovacích kanálů, jejichž architektura stará 2000 let je tak uchvacující, že se pět terasových komplexů ocitlo na seznamu UNESCO. Včera jsem si udělal ranní vyjížďku motorovou tříkolkou (pro celý sever ostrova Luzon hlavním prostředkem místní dopravy jednotlivců) na jednu vyhlášenou vyhlídku. Scenérie políček odtud byla fakt světová. Pak jsem si vyšel na podle Lonely Planet "kratší trek", takže jsem se proplahočil nahoru-dolu několika jen pěšky dostupnými Ifuago vesnicemi a vrátil se pozdě odpoledne hodně spokojen, a hodně uťapán.

Na dnešek jsem si zaplatil tříkolku do další UNESCO vesnice - Batad. Po hodině jízdy mě taxikluk vysadil na křizovatce a dvě hodiny jsem šlapal přes takové sedlo do hlubokého údolí s překrásnými výhledy na terasová rýžoviště, a pak jsem si vyzkoušel rovnováhu na krkolomných hrázičkách políček až do vesnice. Protože jsem odmítl všechny vnucované průvodce, musel jsem se hodně ptát. Když správně zvolíte otázku, tak tu angličtina funguje. Cesta zpět do sedla byla v tom vedru a pálícím slunci fyzicky docela náročná a v potu jsem se přímo koupal. Ale ujistil mě tam jeden človíček, že kdyby pršelo, vůbec bych se tam nedostal. Věřím tomu. Tricykl pro mně po osmi hodinách přijel na křižovatku, čímž jsem v Banaue ještě stihl místní muzeum dřevěných soch, kde jakýsi Američan shromáždil velikánskou sbírku sošek Bulola tedy Ifuago bůžka ochraňujícího rýžoviště. Co vesnice, to jiná verze sošek, moc zajímavé. A zítra se posunu džípem ještě o sto metrů výs nad moře, do Sagady. Dnes jsem tu potkal první Čechy (s jednou Slovenkou), a pěli na tu lokalitu ódy.

Lumír Slabý, Banaue, Filipiny, 5.10.2010