Táborský cestovatel na Filipínách: Batman
SAGADA - Sagada je ospalé městečko/vesnice na severu ostrova Luzon, 1477 metrů nad mořem. I tady jsou terasovitá políčka, ale kolem nich a na okolních svazích jsou skoro výhradně borovice. Mezi kopci se ježí vápencové útesy zpracované erozí na takové zuby. Na mnoha z nich jsou nahoře zavěšené rakve, do nichž se tu před mnoha sty lety pohřbívali mumifikovaní předci dnešních horských kmenů. Ti bohatší byli pohřbíváni do jeskyní, jimiž jsou tu kopce prošpikovány. Nejsem speleolog, ale už jsem ve světě viděl pár jeskyní, kam stálo za to vejít, a třeba v nich i plavat k cíli. První, na niž jsem tu narazil, se přímo jmenuje Pohřební, a u vchodu je naskládáno víc než sto prastarých dřevěných rakví. Jinak veliká díra v hoře, ale počkal jsem si až tam budu sám a zazpíval jsem si v té pěkné ozvěně. O kus dál po cestě je "Velká jeskyně". Když jsem zjistil, ze uvnitř místo krápníků hnízdí netopýři, usoudil jsem, že tam běžnou dvouhodinovku s průvodcem absolvovat nechci. Jen jsem se, vybaven dobro u baterkou, vydal pár metrů do hloubky. Jeskyně byla obrovská. Na stropě jsem ve světle baterky viděl mihající se netopýry, a podle povyku, který dělali, jich musely být tisíce. No, a pak jsem se najednou octl po kotníky v jejich exkremetech, a při pokusu nějak uniknout jsem si do toho sedl a měl to na rukách. Kdo je jeskyňář nebo byl ve skalních chrámech Indie, zná ten puch, ale rozmazané na nohách, v sandálech, na kalhotech a na rukách je to úděsné. Částečně jsem to venku umyl v loužích, ale bylo jasné, že to nestačí. Cestou zpátky jsem se vyhýbal lidem, ale psi se ze mně mohli zbláznit. Detoxikace na hotelu mi trvala hodinu, netopýři vyrábějí strašně agresivní hmotu.