Táborský cestovatel na Filipínách: A ještě Nasugbu
MANILA - Tím, že jsem z Angeles odjel o den dříve, vznikl časový prostor pro koupaní v moři. Jenže jsme na Filipínách, a nebylo náhodou, že jsem tady za potápěním jel až na jižní cíp ostrova Luzon. Pobřežní vody jsou hodně špinavé a Manila v tomhle kraluje. Nejbližší použitelná pláž je v městě Nasugbu, 3 až 4 hodiny autobusem na jih. Nicméně přitažlivost moře je velká, a tak jsem si naplánoval jízdu metrem k autobusu. Ani ranní zataženo a vítr mě neodradily. Jenže vrátný v hotelu mě poslal na jeepneys. Jízda touhle velkou řvoucí krabicí s kastlí jako z 30. let je zážitek.Řidič má mezi prsty levé ruky roztříděné bankovky, na palubní desce mince, a vedle kaskadérského řízení v tom dopravním zmatku stíhá i vybírat přes rameno jízdné, a když nemá zrovna vhodný obnos k vracení, pamatuje si, komu kolik dluží. Fantastické! Tentokrát jsem ale šlápl trochu vedle. Během cesty se mě řidič zeptal, kam potřebuju, a vysadil mě údajně v blízkosti zastávky autobusu. V určeném směru jsem pak našel takovou "lidovku", která jede, až když seženou pasažéry. A ještě nejela až tam, a musel jsem přesedat. Do Nasugbu jsem se dostal až před polednem. Je to tzv. hnědá pláž, a protože byly mraky, vítr a velké vlny, byl to takový čaj s navátými odpadky. No, zdechliny to nebyly, spíš všelijaké igeliťáky a papírové obaly od sušenek. Mám jakousi víru v léčivou moc mořské vody, a tak jsem se v tom střídavě koupal a vybíhal z vody, jakmile nějaký domorodý týpek zamířil ve směru mých věcí. Během těch dvou hodin párkrát na chvíli prosvitlo i slunce, ale ve dvě se zase přihnaly mraky, a tak jsem se rozloučil se skupinkou docela přítulných náctiletých holek, které jsem nějak zajímal :-), a sedl jsem na první autobus do Manily.