Táborský cestovatel Lumír Slabý v Kolumbii: San Augustin

SAN AUGUSTIN - (18. října 2013) Moje letošní nejjižnější destinace v Kolumbii je navštěvována z jediného důvodu. Prehistorie se do krajiny podepsala kamennými hrobkami a sochami, 

jejichž datování se vrací do tisiceleti před Kristem. Jejich tvůrčí neměli 

písmo, takže badatelé mají volný prostor pro fantazii. V každém případě se tím 

San Augustin řadí mezi archeologicky nejvýznamnější místa latinské Ameriky. 

Už cesta z Popayanu byla zážitkem. Přejíždí se přes Sierru, a nejvyšším sedle 

se už stromy halí do mraků. Ale jsme u rovníku, takže změny nadmořské výšky se 

pořád pohybují v tropickém vegetaci. Chvílemi jsem strašně trpěl, protože za 

okny autobusu bylo tolik krásy, že by se tam člověk se zájmem o přírodu musel 

fotograficky zbláznit. Jenže se jede po prašné, hrbolaté cestě (silnice se 

teprve staví) a fotit z drncajícího autobusu prostě nešlo. Po pětihodinovém 

drkotání jsme odpoledne sjeli do San Augustinu. Díky varování mého Lonely 

Planet jsem byl připraven na útoky cestovek, a po vystoupení jsem šel rovnou do 

hotelu El Jardin, vzal pokoj s vlastní zachodo-koupelnou, TV a teplou vodou za 

200 Kč. V patiu je velká voliéra s množstvím tropických ptáčků, a po dvoře se 

volně pohybují čtyři papoušci, včetně velkého žluto-modrého ary. Nádhera. Jen 

ten déšť se mi vůbec nelíbil.

 

Ale po nočním poprchávání se to ráno nějak utišilo, a tak jsem odjel pár 

kilometrů do Archeologického parku, což je hlavní naleziště těch 

prehistorických soch a kamenných hrobů, rozmístěné v tropickém lese. Po 

kamenných chodníčcích tam můžete hodiny procházet, obdivovat umění té prastaré 

kultury, fantastická ztvárnění lidí a zvířat, a to všechno pod stromy plnými 

orchidejí, bromelií, tilandsií a jiných epifytů. Déšť úplně přestal, vylezlo 

sluníčko a moc jsem si to užíval.

 

Jednu chvíli jsem ztratil svůj lístek, což bylo nepříjemné, a zeptal jsem se 

jedné mladé dvojice, jestli ho nenašli. Hurá, našli, a hned se mě zeptali, 

jestli nepotřebuju koupit marjánku. Pokud si vzpomínám, nepotřeboval jsem. Zato 

si tu užívám mangové a granadillové hody. Místní tržnice nabízí ovoce ve vysoké 

kvalitě a směšných cenách.

 

Dneska se San Augustin probudil do azurového nebe a já jsem v devět hodin stál 

před kanceláří pana Humberta. Kancelář se tváří, jako turistické informace (to 

tady všechny), ale je to normální cestovka. Hned po příjezdu z Popayanu jsem si 

tam zamluvil jednodenní výlet džípem po dalších zajímavých místech v okolí. 

Jinak se to stejně v jednom dní nedá zvládnout. Humberto je typický obchodník, 

kulatý, usměvavý, ochotny a hodně ví. Uplatňuje osobní přístup, zeptá se na 

jméno a pak si ho pamatuje, takže včera jsem ho tak pětkrát potkal a slyšel: 

"Lumír, como estas?" Humberto mě dnes šoupl do džípu ke klukovi, 

který jako kdyby z oka vypadl portugalskému fotbalistovi Ronaldovi, a kupodivu 

se také jmenoval Cristian. Já, dva Kolumbijci a dva Italové jsme s ním objeli 

tři další archeologická centra, zase s hrobkami a sochami (jedna že soch byla 

dokonce šestimetrová), dalšími zastávkami byl kaňon řeky Magdalena a dva 

vodopády. V tom vedru to nebylo tak kouzelné, jako včerejší deštěm pokropeny park, 

ale celkové mám ze San Augustinu dobrý pocit.

 

Zítra jedu po dlouhé době zase na sever, a čeká mě horká poušť.

 

Lumír Slabý, San Augustin, 18.10.2013