Jako v zrcadle

Česká republika očividně trpí nedostatkem vhodných politiků. Ať přijdu kamkoliv, vlastně všude živě probíhá debata o tom, který z potenciálních zastupitelů je vhodnější než vhodný, který nevhodný a který nejnevhodnější. Jak mi z uvedených rozhovorů vyplývá, voliči to myslí dobře a předmětem debat je výběr kandidáta nejvhodnějšího. Proberme kandidáty jednoho po druhém. Pravda, není jich zrovna nejméně, ale vzhledem k tomu, že jde o naši budoucnost, nešetřeme času ani úsilí.

Z této strany nebudou kandidáti ti nejvhodnější. Za posledních několik desítek let už dokázali, že si naší důvěru nezaslouží. Zemi přivedli téměř ke krachu. Tito dostali šanci po nich. Také přivedli zemi téměř ke krachu, ale patrně sami mají na krach jiný pohled, protože o době svého působení mluví jako o době rozkvětu. Třetí tvrdí, že o rozkvět se zasloužili oni a ten krach by přivodili ti první i druzí. Čtvrtí byli u koryta vlastně v každé době, ale jaksi měli příliš malý vliv na to, aby cokoliv ovlivnili, takže i když to nedopadlo úplně nejlépe, nemají za to pocit zodpovědnosti. Mysleli to přece s námi dobře. Valí se na nás i zástup pátých, šestých, sedmých, a když budeme dobře počítat, zjistíme, že i sedmadvacátých. Nebo sedmatřicátých?

Orientovat se dle stran tedy zjevně nebude ideální způsob pro výběr těch správných. Co tedy vybírat dle osobností. Těch se nám letos urodilo dost. Tento je příliš zatížen minulostí a ta v jeho případě nebyla zcela růžová. Tento je pro změnu zcela neznámý a to by mohla být sázka do loterie. Raději na jistotu. Toto je chudý, poctivý člověk z nás. Jenže zjistí, že si může nakrást a po poctivosti je veta. Tenhle by mohl být dobrý. Ten bohatý až dost, ten krást nepotřebuje. Jenže copak takový může hájit zájmy nás, obyčejných občanů? Tohoto známe všichni dlouhá léta jako zastánce spravedlnosti. Jenže se říká, že za ním stojí mafie. Tenhle je lump. Ale je schopný, a když bude chtít, třeba prosadí ty správné věci.

Že by kandidáti měli být poctiví, pracovití, slušní, trpěliví, tolerantní, odpovědní, přátelští a já nevím jací lidé? A že takových neznáte dvě stovky, aby se jimi dala naplnit poslanecká sněmovna. Natož desítky kandidátních listin? Nu, ani já ne. Ale radu bych měl. Každý den, dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu, tři sta šedesát a pár dní do roka se přičinlivě otáčejí a snaží se nám být prospěšní. Kdo? No, je jich dvanáct a jsou ve staroměstské věži. Apoštolové. Všemi ctnostmi prodchnutí moudří mužové, dlouhou dobou prověření. Svatí.

Že to nejde? Ale to já vím také. Jenže z výše uvedeného vyplývá, že právě takové hledáme. Takže drazí spoluobčané! Co kdybychom přestali fňukat, vzali rozum do hrsti, pečlivě z té bohaté nabídky vybrali ty vhodné, když ti nejvhodnější nejsou k mání, a šli si je zvolit? A na výsledek se pak dívejme jako do zrcadla. Budou takoví, jaké si vybereme.

Pavel Novák