Táborský cestovatel v Argentině: Iguazu
Sedím u právé brazilské kávy na terase s výhledem na horní okraj "Ďáblovy
tlamy" jak se na brazilské i Argentinské straně vodopádu Iguazu /nebo
Iguacu, pokud jste na portugalštinu/ říká té sedmdesátimetrové díře do řeky. Na
druhé, tedy argentinské straně, si davy turistů nadšeně ničí foťaky, jak na ne
ta zdivočelá voda vrhá nepravidelné, zato zaručeně opakovaně sprchy, a je jich
fakt hodně, navzdory vydatnému dešti, který od rána připomíná, že z něčeho ta
kvanta vody být musí.
Přesně takové počasí jsem tu zažil někdy začátkem devadesátých let. Tenkrát z
argentinské strany vedla k tomu hlavnímu kotli taková zborcená lávka, k níž mě
a mě dva spolucestovatele musel zavézt kluk na loďce, a byli jsme tak skoro
sami. Ale ta scenérie mě ohromila, a tak není divu, že jsem si to v roce 2000
při své první samotářské cestě musel v Brazílii zopakovat. Tehdy jsem měl oba
dny argentinské i brazilské slunečno. A včera na argentinské straně taky, takže
není divu, že mi dnešní deštivé ráno nejdřív zkazilo náladu. Ale pak jsem si
uvědomil, že bohové cestování moudře rozhodli, že musím brazilskou stranu taky
poznat v obou podobách, a odjel do Brazílie. V poledne se déšť na chvíli
zmírnil, a tak jsem dokonce splnil svůj záměr, udělat si tu novoročenku. Jistě
tušíte, že jsem se postavil na ruce s vodopády za zády. Není to ideální fotka,
tu počasí nedovolilo, ale Iguazu je moje velká cestovatelská láska, a tak už
pro letošek asi nebudu nic jiného vymýšlet. Dnešní snímky budou sice plné vody
bez slunce, ale koneckonců to bude pravdivější než ty krásné pohlednice odtud.
Aych to shrnul, Igazu jsou první mezi vodopády světa a jejich umístění v
džunglí z nich dělá i nejkrásnější divadlo propadající se vody. A to je
závěrečný výraz úžasu nad tímhle unikátem. Zítra odjedu do pravé Argentiny,
které se říká Gran Chaco.
Puerto Igazu, Argentina, 12.10.2011
Lumír Slabý