Táborský cestovatel v Argentině: Buenos Aires
Když jsem se před lety poprvé mihnul Argentinou, cestovali jsme ještě tři a
bylo to spojeno s Chile a Paraquai. Podruhé jsem ji jen na jeden den zajel z
Brazílie na argentinskou stranu vodopádu Iguazu. Ani v jednom případě tedy
hlavní město na programu nebylo, a zdá se, že bych se bez něj klidně obešel.
Jenže tentokrát je Argentina cílovou zemí, a tak se sluší v tomto třímilionovém
centru začít. Kdybych měl dát na první dojem, nazval bych to asi nudou. Šedivé
ranní počasí nenasvítilo do ulic žádnou krásu, a když se po poledni objevilo
milosrdné slunce, nebylo to o moc lepší, protože jsem ochutnal zdejší ceny.
Argentina je pověstná svými ekonomickými kotrmelci a já se nejspíš strefují do
těch pro turisty horších pater. Cenové relace v hlavním městě jsou jak na
letišti v Praze, a dolárky se kutálejí... Možná by to u někoho vynahradily
zdejší kurzy tanga nebo korzování po bleších trzích, ale to mě zrovna nějak
nebere. Usoudil jsem, že ty dva půldny jsou tu tak akorát, a dnes odpoledne
odjíždím na 19 hod. trvající štreku na sever za sluncem. Vodopády Iguazu jsou
moje velká láska, a tahle třetí návštěva bude určitě opět superzážitkem.
Koneckonců Buenos Aires mě stejně ještě čeká na závěr, a to už tu bude větší
jaro.
Ale moment, něco přece jen stojí za pochvalu. Metro z roku 1913, zde zvané
SUBTE /subterraneo/, stojí našich 6 korun, a i když to staré kolejiště dělá s
vagóny trochu lunapark a hezky to cuká, je to rychle a přehledně značené.
Buenos Aires, 10.10.2011
A ještě mám dva dodatky.
Jednak, mezi hlavními událostmi zdejších TV programu byla třetí svatba
exbeatla Paula. Pro mě je McCartney největší celebritou v hudbě, kterou žiju, a
tak jsem měl radost, že tak dobře vypadá, i když je ještě starší než já /je to
možný?/. Hm a nevěsta taky nevypadala špatně :D Gratuluju.
Tak a teď humorná aktualita. Když jsem si chtěl v Buenos Aires vyzvednout v
hotelu uložený velký bágl, a odjel metrem na terminál autobusu, našel jsem
hotel zamčený a bez elektřiny, takže ani zvonek u dveří nefungoval a recepce v
1. patře. Jak jsem tam tak nervózně pobíhal, vyšla z vedlejších dveří toho domů
nějaká dívka, a když jsem ji vysvětlil situaci a zeptal se, jestli jejími
dveřmi dostanu nahoru, kývla, abych šel za ní. Vstoupil jsem, a hele bar. Ta,
co mě pozvala, prohodila něco a zmizela. Že stoličky se hbitě sesmekla asi
osmnáctka, a tak hezká, že bych si od ní nechal líbit leccos, a hned se ke mne
přitiskla, no vlastně na mě začala pracovat, takže mi došlo, že to nebude
normální bar. Ale čas běžel, tak říkám, to je omyl, já potrebuju jít nahoru
/fakt vtipná věta v bordelu :D/ A ona - jen klidně, klidně, a už mi
sedala na klín. Ne, to je vtip, ukončil jsem to a šel ven. Slečna mi ještě na
rozloučenou laškovně projela rozkrok, jestli si to nerozmyslím, ale já už fakt
neměl čas :/ A venku už běhali hasiči a dostávali se do mého hotelu. Honem jsem
s nimi vyběhl do recepce, vzal si svůj bágl a odjel, právě když se mi v Buenos
Aires začalo líbit :D
Argentina, 10.10.2011
Lumír Slabý