Táborský cestovatel na Taiwanu: Tainan

TAINAN - Včera, při příjezdu do Tainanu, mě můj Lonely Planet trochu zklamal. Značení na mapkách jaksi zastaralo a předem vytipovaný hotel už nebyl. Ale zkusil jsem jiný a miloučká recepční mi nabídla pokojíček, sice skoro za tolik, jako v Taipei, zato se vším komfortem a snídaní. Z dvou variant snídaně jsem si vybral tu čínskou, a tak jsem dnes ráno trochu válčil s hůlkami. Nakonec se prsty rozpomněly na někdejší výcvik pod horou Fudji...

Pak jsem se rozběhl po chrámech. Tainan je dřívěší hlavní město a památek má na týden. Zkusil jsem pěší okružku na jeden den podle Lonely Planet, trochu jí ještě vyškrtal a stejně toho mám ažaž. Ještě, že se nevyznám v čínské mytologii, takhle jsem mohl fotit jen podle citu, a neřešit vynechání nějaké důležité figury. Ke konci jsem z toho měl stejně guláš a strašně uťapané nohy. O permanentním pocení ani nemluvím. Včera po setmění ukazoval světelný teploměr na jakési budově 29 stupňů, a do rána vzduch moc nevychladl. Na Filipínách zítra asi bude hůř, tak to beru jako subtropický trénink do tropů. No, nejdřív se musím dostat včas do Taipei k letadlu. Rychlík i autobus to dělají za pět hodin, ale já jsem si připlatil na rychlovlak, jenž to umí za dvě hodiny i méně. Dost se na ten zázrak těším. 220 km v hodine už jsem kdysi v Japonsku jel, ale 330? To bude cvrkot!!

Svou kazdoroční vázičku z broušeného skla, kterou vždycky vozím pro nějakou sympatickou ženu (jako oběť bohům cestování), jsem tentokrát nechal už na Taiwanu. Tušíte správně, ta recepční. Když zjistila, odkud jsem, řekla - aha tam máte to známé broušené sklo. To bylo znameni, ne?

Lumír Slabý, Tainan, 29.9.2010