Táborský cestovatel na Filipínách: Manily už mám dost

 MANILA, BANAULE - Filipínština bude asi pěkně tvárná. Když v autobusu zazní "para", řidič zastaví, pak vám starší dáma řekne "gracias", prodavač jablek nabízí "manzana", včera jsem slyšel úryvek rozhovoru s jasným "depende". Když se mluví o cestě, je to "trip" a z angličtiny se sem dostává mnoho výrazů z internetu a jiných technických oblastí. Takže chvíli máte pocit, že se tu mluví španělsky, pak anglicky, ale pak přijde kulometná pasáž, která se nepodobá ničemu povědomému. Prostě ta řeč historicky nasála kdeco. A výběr výrazů asi ještě hodně záleží na etnické skupině. Je prostě lepší zůstat u angličtiny, vyhnete se omylům.

Druhý den v Manile jsem vyzkoušel v městské dopravě "jeepneys" a metro, a když jsem tak navštívil lidové části města, začal mi nějak vadit ten smog a řev. A tak mě ráno v šest taxík odvezl k autobusu, po osmi hodinách cesty na sever jsem přesedl na hodinu a půl do toho zdejšího hybridu mezi autobusem a jeepem, a pak na další půl hodiny na střechu jiného, tentokrát plného jeepu. V těch serpentínách to byl dost riskantní nápad, ale udržel jsem se tam, a zato jsem si v zapadajícím slunci užil nádherných výhledů na okolní kopce a rýžové terasy v údolíčkách.

A jsem v Banaue, tedy 1200 metrů nad mořem. Než ráno vyměním hotel za lacinější, ještě se z terasy pokochám výhledem na krásné a světově uctívané Ifugao terasy. Ale o tom až příště.

Lumír Slabý, Banaue, Filipiny, 3.9.2010