Táborský cestovatel Lumír Slabý v Kolumbii: San Augustin
SAN AUGUSTIN - (18. října 2013) Moje letošní nejjižnější destinace v Kolumbii je navštěvována z jediného důvodu. Prehistorie se do krajiny podepsala kamennými hrobkami a sochami,
jejichž datování se vrací do tisiceleti před Kristem. Jejich tvůrčí neměli
písmo, takže badatelé mají volný prostor pro fantazii. V každém případě se tím
San Augustin řadí mezi archeologicky nejvýznamnější místa latinské Ameriky.
Už cesta z Popayanu byla zážitkem. Přejíždí se přes Sierru, a nejvyšším sedle
se už stromy halí do mraků. Ale jsme u rovníku, takže změny nadmořské výšky se
pořád pohybují v tropickém vegetaci. Chvílemi jsem strašně trpěl, protože za
okny autobusu bylo tolik krásy, že by se tam člověk se zájmem o přírodu musel
fotograficky zbláznit. Jenže se jede po prašné, hrbolaté cestě (silnice se
teprve staví) a fotit z drncajícího autobusu prostě nešlo. Po pětihodinovém
drkotání jsme odpoledne sjeli do San Augustinu. Díky varování mého Lonely
Planet jsem byl připraven na útoky cestovek, a po vystoupení jsem šel rovnou do
hotelu El Jardin, vzal pokoj s vlastní zachodo-koupelnou, TV a teplou vodou za
200 Kč. V patiu je velká voliéra s množstvím tropických ptáčků, a po dvoře se
volně pohybují čtyři papoušci, včetně velkého žluto-modrého ary. Nádhera. Jen
ten déšť se mi vůbec nelíbil.
Ale po nočním poprchávání se to ráno nějak utišilo, a tak jsem odjel pár
kilometrů do Archeologického parku, což je hlavní naleziště těch
prehistorických soch a kamenných hrobů, rozmístěné v tropickém lese. Po
kamenných chodníčcích tam můžete hodiny procházet, obdivovat umění té prastaré
kultury, fantastická ztvárnění lidí a zvířat, a to všechno pod stromy plnými
orchidejí, bromelií, tilandsií a jiných epifytů. Déšť úplně přestal, vylezlo
sluníčko a moc jsem si to užíval.
Jednu chvíli jsem ztratil svůj lístek, což bylo nepříjemné, a zeptal jsem se
jedné mladé dvojice, jestli ho nenašli. Hurá, našli, a hned se mě zeptali,
jestli nepotřebuju koupit marjánku. Pokud si vzpomínám, nepotřeboval jsem. Zato
si tu užívám mangové a granadillové hody. Místní tržnice nabízí ovoce ve vysoké
kvalitě a směšných cenách.
Dneska se San Augustin probudil do azurového nebe a já jsem v devět hodin stál
před kanceláří pana Humberta. Kancelář se tváří, jako turistické informace (to
tady všechny), ale je to normální cestovka. Hned po příjezdu z Popayanu jsem si
tam zamluvil jednodenní výlet džípem po dalších zajímavých místech v okolí.
Jinak se to stejně v jednom dní nedá zvládnout. Humberto je typický obchodník,
kulatý, usměvavý, ochotny a hodně ví. Uplatňuje osobní přístup, zeptá se na
jméno a pak si ho pamatuje, takže včera jsem ho tak pětkrát potkal a slyšel:
"Lumír, como estas?" Humberto mě dnes šoupl do džípu ke klukovi,
který jako kdyby z oka vypadl portugalskému fotbalistovi Ronaldovi, a kupodivu
se také jmenoval Cristian. Já, dva Kolumbijci a dva Italové jsme s ním objeli
tři další archeologická centra, zase s hrobkami a sochami (jedna že soch byla
dokonce šestimetrová), dalšími zastávkami byl kaňon řeky Magdalena a dva
vodopády. V tom vedru to nebylo tak kouzelné, jako včerejší deštěm pokropeny park,
ale celkové mám ze San Augustinu dobrý pocit.
Zítra jedu po dlouhé době zase na sever, a čeká mě horká poušť.
Lumír Slabý, San Augustin, 18.10.2013