Táborský cestovatel Lumír Slabý v Kolumbii: Medellin
MEDELLIN - Třímiliónové centrum kávové oblasti, je druhé nejvýznamnější město Kolumbie.
Nadmořská výška 1494 m z něj v tropickém pásmu dělá klimaticky velmi příjemné
místo, ale taky se tu díky obklopení horami dost drží smog. Aspoň v sobotu při
příjezdu to tak zdálky vypadalo. Přijel jsem zrovna v sezóně granadillas, což
je moje oblíbená pochoutka, a tak se tady tím cpu horem dolem. Pokud nevíte, je
to oranžové ovoce velikosti citronu, a pod pevnou slupkou najdete takovou
šedivou kaši ze semen obalených dužninou. Nechá se to snadno vyjíst lžičkou a
chutná to trochu jako sladký anglešt. Mňam!
Celých čtrnáct dní jsem v Kolumbii ctil zásadu nevycházet příliš po
setmění. V sobotu mi ale zavřeli moc brzo internetové kavárny, a tak jsem za
tmy vyrazil na místo doporučované Lonely Planet. Ulice v centru se po západu
slunce proměnily v hlučnou směs hudby z baru, prostitutek (všech věkových
skupin, barev pletí a kalibrů) a sobotních opilců. Dával jsem hodně pozor,
abych měl své věci pořád pod kontrolou. Policie, která je ve dne všude, rázem
zmizela. Přežil jsem to bez újmy na majetku.
V neděli jsem si dal zdejší hlavní atrakce. Připadá mi, že kolumbijský malíř a
sochař Fernando Botero doslova zamořil celou zemí svými výtvory. Nejdřív jsem
byl v jeho muzeu v Bogotě, nějaké sochy byly v Cartagene, a v Medellinu je plné
Muzeum Antioquie a po celém městě jsou roztroušeny další sochy. Jeho rukopisem
jsou obludné tvary. Ty obrovské otylé sochy lidí a zvířat ve městě jsou sice
pro mnoho lidí vítané atrakce pro focení, ale mě tedy spíš odpuzují. Naštěstí v
muzeu byly i jiné exponáty, mimo jiné zase jeden Picasso.
Odpoledne jsem odjel do botanické zahrady. No, spíš je to park, kam se lidí
přišli plácnout na trávu a najíst. Chybí popisky stromů a rostlin, a tak asi
nejzajímavější byla malá motýlí voliéra. Když jsem šel večer na internet,
zastavil jsem se před západem slunce v parku Bolivar a v sousední katedrále
Metropolitana. Víc mě zaujal ten park. Kolumbijská obliba holubů tady pokročila
až v holubníky na kůlech. Ale hlavně tam byly skupinky starších pánů s
kytarami. Staříci zpívali tklivé písně, zřejmě z mladí. U jedné skupiny jsem se
zastavil a hned jsem pro ně byl atrakcí. Zazpívali mi jakousi speciální. Byl
bych se revanšoval, ale ten starý pan měl levorukou kytaru :D
Pod dráhou metra (to medellinské je nadzemní) je strašně špinavý a prašný bleší
trh. Ve tmě se změnil v cosi šíleného. Uf!
V pondělí dopoledne jsem poodjel metrem trochu na jih a vyšlápl si na vršek
Cerro Nutibara. Hmm, trochu je znát, že jsem z nížiny. Tady už je to výškově
taková tropická Sněžka. Ale shora je moc pěkný rozhled po městě, a taky je
krásné vidět, v jakém kotli je posazeno.
Tak, a pokud se nic zvláštního nestane, tak se ozvu až z pobřeží Pacifiku
(pokud tam bude internet). Že bych se večer zapletl s některou že zdejších
prostitutek, myslím, nehrozí.
Lumír Slabý, Medellin, Kolumbie, 7.10.2013