Táborský cestovatel Lumír Slabý v Kolumbii: Choco Tiempo

BUENAVENTURA - Sobota, 12.10.2013
 
12.00
V půl jedné jsem měl být na na nákladním molu, jsem tam v poledne, loď nikde.
 
14.30
Loď Sslo přirazila k molu, a lodní kuchař mi řekl, že se pojede v šest. Kéž by! 
Nakládá se šrot, polystyrénové boxy, trouchnivé dříví, stovky přepravek s 
flaškami od piva, staré pneumatiky... a do toho střídavě leje a mrholí.
 
15.30
Auta a mototříkolky přivážejí další odpad, a zatím nikoho nezajímám já, ani dva 
mladí Němci s koly ověšenými taškami, spacáky a vším, co je třeba k přežití. 
Kluci jedou z Panamy a pokračují do Argentiny. Jsou v klidu, prý to už zažili, 
nákladní lodě se prostě řídí spíš přílivem a odlivem. Sedíme v takovém bufetu a 
ta slečna vyhání repráky na maximum nějakou salsou, merengue nebo co to je... 
Domorodci se narvali před repráky a vyřvávají s nimi místní hity. Mám sice 
slušnou průpravu z našich diskoték, ale radši jsem se uklidil stranou. Jeden 
místní strejda začal opilecky tančit s flaškou v ruce takového přešlapováka. 
Nic nového, u nás na diskoškách mají ještě v druhé ruce cigaretu :D Kolem 
prošla indiánská rodinka, matka s dítětem v náručí a dvě děti za ní. Všichni si 
drží nad hlavou palmové listy proti dešti. Trochu se ostýchám je fotit. Chyba!
 
16.00
Němci sedli na svá ověšená kola a odjeli zpátky do města. To jsou frajeři, já 
bych se odtud nehnul. Přišli dva Francouzi a kouří, uvědomil jsem si, že jsem 
tu zatím nikoho kouřit neviděl, ani opilce. Těch přibývá, je sobota.
 
18.00
Stále se nakládá, ale už nás pustili po takovém kovovém klouzajícím žebříku 
dolů do lodi, a obsadil jsem jednu pryčnu v kajutě pro 6 lidí. Loď už je 
neuvěřitelně našlapaná všelijakými křápy a tím pivním sklem, a pořád se 
nakládá. Konverzují s jedním místním zubařem, konečně španělština, které 
rozumím. Takhle hezky jsem tu slyšel vyslovovat jediné indiány. U afrikánského 
obyvatelstva tomu možná brání ty silné rty. Zubař Francisco Javier hodně ví a 
zajímá se o Češko.
 
20.30
Příliv je na vrcholu, loď je skoro na úrovni mola, a tak tam ještě na přepravky 
s lahvemi najela střední dodávka. Nepřipadá mi, že je dostatečně upevněna, když 
je takové počasí. Loď Salo vyrazí na jih. Zalézám na svou pryčnu (camarote). A 
pořád prší
 
Neděle, 13.10.2013
 
06.10
Madrugada (svítání) neukazuje nic hezkého. Moře je šedé, někdy špinavě zelené, 
pevnina není vidět.
 
07.30
Volají nás na snídani. Kromě mě, Němců a francouzských manželů, je tu ještě asi 
šest místních. Všichni přemáháme nejistý žaludek a potácíme se k rozhoupané 
zádi, objemný černý kuchař, podává každému misku s ryzí, míchanými vajíčky a 
odporným kusem vařeného platáao (banán na vaření). Pak zaloví hrnkem do něčeho 
zakaleného, co asi má být čaj. Kde jsou mé stravovací zásady. Máme všichni 
starosti, abychom se udrželi na kluzkých schůdcích a zadní palubě s tím 
vším v rukách. Rýže je moc, skoro každý jí tak půl vrací. Posádka má místo 
vajíček nevábně vyhlížející rybu. Břečku jsem vypil, ani jsem do ní nemohl pro 
jistotu nakapat svou jódovou tinkturu. Zaleháváme na camarote, protože mořská 
nemoc útočí, počasí se zhoršuje. Ležím v kajutě a upřeně pozoruju kymácející se 
horizont, jestli přece jen neuvidím velrybu (jsme v oblasti jejich tahu z jihu 
a kormidelník mi řekl, že tu občas bývají vidět). Jenže kdo by v takovém počasí 
vystrkoval nos do deště, zvlášť když průměrná doba ponoru 
na jeden nádech je 25 minut, a může být mnohem víc. Kormidelník říkal, že možná 
odpoledne...
 
11.30
Oběd - miska rýže, platano a kousek masa. Němci už jist nechodí. Pití je ten 
čaj od rána, jen studený. Sním maso, trochu rýže a jdu zalehnout, žaludek to 
chce. Občas se přemůžu, vstanu a jdu konverzovat s Franciscem. O hudbě, o všem, 
vysvětluju mu klíčové pojmy, jako Pilsen, Budweiser, Škoda, Tatra, Jawa, Baťa, 
občas mu i něco zpívám... Počasí se pořád zhoršuje (choco tiempo). Kormidelník 
mi říká, že v devět večer jsme v cíli.
 
 
17.00
Loď skáče ve vlnách, a při jednom výkrutu se nějak uvolní ten náklaďáček na 
přídi, neříkal jsem to? Zastavujeme, trochu se to zajišťuje, a pak už 
pokračujeme nižší rychlostí. Francisco mě volá, že prý někdo vpředu viděl 
chorrito (gejzírek) velryby. Běžím tam s foťákem, ale nic.
 
18.00
Večeře, totéž co k obědu, jen místo čaje kafe. Nová informace je, že dojedeme 
až v půlnoci. Ptám se kapitána, jestli po dojezdu mužů zůstat v kajutě až do 
rána. No problema. Je tma, tak zalehávám.
 
24.00
V klidně vodě zálivu připlouváme s dvanáctihodinovým zpožděním k nákladnímu 
molu a kotvíme. Buenaventura je český "šťastná náhoda". Jdu spát.
 
Pondělí, 14.10.2013
 
05.30
V ranním šeru se balím, loučím se s Franscem a po jakémsi kluzkém a rozhoupaném 
prkně balancuji se svou zátěží na břeh.
 
06.00
Taxík mě odváží na autobus do vnitrozemí. Adios Choco Tiempo! Hasta la proxima 
Pacifico!
 
Lumír Slabý, Buenaventura, Kolumbie 14.10.2013
 


TOPlist