Táborský cestovatel Lumír Slabý na Srí Lance: Vedove [bushmen]

KANDY - Když jsem se vrátil potřetí do Kandy, bylo to autem, což u mého cestování rozhodně není standard. Ty dva dny jsem totiž strávil v buší mezi Vedy. Tihle původní obyvatelé Cejlonu, se tam živili už v šestém století před Kristem lovem a zemědělstvím, ale zdá se, že se toho od té doby moc nezměnilo. Před patnácti lety jsem mezi nimi den pobyl, letos jsem si u přítele a ekoprůvodce Bandary zaplatil dva dny. Nic laciného to nebylo, ale vyzkoušet si život bez elektřiny, v hliněné chýši bez podlahy, a v tropech k tomu, to holt něco stojí. Hned, když jsem tam se svým průvodcem Amalem dorazil, setkal jsem se s jedním z lovců, s nimiž jsem tenkrát v noci tančil za zvuku Bandarova džbánu. Setkání bylo trochu smutné, protože tomu člověku chyběla po nějaké nemoci spodní čelist. Mého pobytu se ujal Gunabunda, otec pěti děti, s nimiž a se ženou žili v chatrči z bláta a klacků. Pochopitelně to on i ostatní z kmene pojali jako výdělečnou možnost, takže jsem si všechny ukázky jejich života musel hodně dobře zaplatit. Na střílení z luku a tanec přišli i mladí kluci, kteří nepracují, ale fakt se živí lovem. Turistické zájezdy tam nejezdí, spíš místní sem zajedou do takového etnografického muzea, taky hliněného, ale s centrálou, kterou vám zapnou pro tu chvíli na osvětlení starých fotek.

Vedové mají jakéhosi prezidenta, s nímž jsem se taky musel vyfotit [poté, co si nechal přinést sekyrku, bez níž tu žádný muž z domů nevychází]. Naštěstí večer pršelo, takže jsme stan pro mne a Amála postavili v "domě" Gunabundy. Ale nejdřív jsme tam měli jídlo, které Gunabundova rodina připravila z našich potravin, takže se sedmičlenná rodina konečně jednou pořádně najedla. Příprava probíhala rukama, na zemí, při svíčkách a na otevřeném ohni, a to všechno s hygienou, kterou jsem si nebyl jist ani trochu :]. Ale výsledek byl moc chutný, rýže, kari, placky z kokosu, kuřecí maso, ananas... Vodu jsem měl naštěstí svou, jinak bych se dneska hodně pozoroval. Pak mi Gunabunda předvedl rozdělávání ohně křesáním [velmi efektní], a se svým otcem mi zazpívali. Při ukolébavce nahradila dítě nezbytná sekyrka.

Děti Gunabandy mi moc radosti neudělaly. Tři z pěti nesou stopy mnohageneracniho uzavírání svazku mezi příbuznými, respektive jaksi to ovlivnilo jejich vzhled i intelekt. Když připočtu hodně špatně zuby [po žvýkání betelu], moc krásy tam nenajdete. No, snad jsou aspoň šťastní. Bez rádia, televize, mobilů a aut si to nikdo z nás už představit neumí.

Lumír Slabý, Kandy, Srí Lanka, 18.10.2012