Milan Drahota: Jsem akční hrdina nad slovníkem

TÁBOR – Hrát hru se slovy zvanou scrabble je prubířský kámen pro každého milovníka mateřštiny. Proto mě zaujal nápad londýnské společnosti Mattel, která hodlá v létě uvést na trh novou verzi hry, nazvanou Scrabble Trickster. Hra přinese uvolnění pravidel. Mimo jiné bude možné používat i vlastní jména měst, celebrit, značek, dokonce i slova pozpátku. Mezi zkušenými scrabblisty propukla panika. Nechtějí, aby se měnila pravidla, která platí už 62 let. Ta se nakonec nezměnila, nicméně s uvolněnou verzí hry se už počítá. Proto jsem se vypravil k náruživému scrabblistovi Milanu Drahotovi (56) z Tábora. Na kus řeči i na svou první hru. Vytáhl jsem ze sáčku sedm kostiček, kterým se říká kameny, a na nich stála písmena I, I, A, Á, H, É, L. Copak se z nich dá sestavit nějaké slovo? Chtěl jsem je vrátit zpět do sáčku a učinit nový pokus. Milan Drahota mi v tom zabránil a dušoval se, že tolik štěstí nemívá průměrný hráč za celý život. Vždyť je tam slovo héliaiá, což byl zákonodárný sbor ve starých Athénách, pro mě 75 bodů a slibný počátek hry!

Jak se správně slovo scrabble vyslovuje?

Skrebl. Jsou ale i hráči, kteří si název poněkud počeštili do tvaru skreblík. Já razím svůj český ekvivalent křížemkráž. Nechci otrocky přebírat názvy, které vytvořili jiní. Hra obsahuje i dva žolíky a těm pro změnu říkám slepýši nebo ploskolebci. A ještě jeden pojem prosazuji. Myslím si, že není dobré nad mizernými písmeny sprostě nadávat. Přesto ale má většina lidí v takové chvíli potřebu ulevit si ostřejším slovem. Proto jsem oprášil staročeské slovo krombožinec. Když staří Čechové chtěli vyřknout vulgarismus, rychle před ním řekli „krom Boha“, jako že teď smějí poslouchat všichni s výjimkou Hospodina. Ze sousloví po nějaké době vzniklo slovo krombožinec ve významu lejno. A já už jsem si ověřil, že se jím dá vydatně zaláteřit. Pokud se mi omrzí, hezky si ulevím i slovem blebel. Vynalezl ho český satirický básník T. R. Field. Označoval jím kal, který se uchycuje ve výlevce.

Dá se blebel nebo krombožinec použít ve hře?

Ne. První je básnický novotvar a druhý zastaralý výraz. Zrovna tak není možné používat citoslovce, vlastní jména, zkratky, nezlidovělé značky, argot, nářeční a zastaralé výrazy. Všechny povolené tvary od dvou do devíti znaků si můžete ověřit v elektronickém slovníku NOVEX.

Co soudíte o snaze uvolnit pravidla?

Vůbec se mi to nelíbí. Lehčí verze přece existuje, jen ji není třeba uzákoňovat. S ní začínají všichni, kdo si křížemkráž koupí a poprvé si ho doma s někým zahrají. Než se naučí pravidla nebo začnou hrát se zkušeným hráčem, jistě do hry propašují nejrůznější patvary a třeba i medvídka Pú.

Proč jste začal scrabble hrát?

Než se v České republice objevil na pultech, hodně se o něm začátkem 90. let hovořilo v televizi. Jakmile jsem na obrazovce spatřil kameny s písmenky, vybavila se mi hezká vzpomínka na dětství. Já se totiž naučil číst mnohem dřív, než jsem začal chodit do školy. Měl jsem malé kostičky s písmeny a skládal jsem si z nich slova. Aby moje výtvory dávaly smysl, chodil jsem se rodičů ptát, jak se které písmenko čte. Proto jsem se na scrabble tolik těšil. Domníval jsem se také, že mám slušnou slovní zásobu a že bych při hře nemusel být vyložený outsider. V Táboře se scrabble poprvé objevil v roce 1994 v Kutílkově hračkářství. Byl jsem určitě jeden z prvních, kdo si ho tu pořídil. Pak jsme doma hru náruživě hráli právě tou formou, kterou chce Mattel prosadit.

Už tehdy jste hře propadl?

Ještě ne. Zlomilo se to přibližně po čtyřech letech, když do Tábora zavítal Jarek Nohavica. On je nejen písničkář, ale i mistr v křížemkráži. V bývalé kavárně Sedmička uspořádal simultánní hru. Pak hráčům ukázal na papíře vytištěné kratičké cizí výrazy, které se ve hře také dají použít. Například bu a xu, což jsou cizokrajné měnové jednotky. Znám lidi, kteří se shodují, že právě díky těmhle slovům začali ve hře prahnout po vyšších metách. Zavrtali se do slovníků, a tím se brzy vzdálili od hraní u rodinného krbu. Já byl stejný případ.

Také lovíte ve slovnících?

Určitě znáte scény z amerických akčních filmů, kdy v hlavním hrdinovi vzkypí hněv a jde se vyzbrojit. Vykopne dveře zbrojního skladu a navěšuje na sebe ty nejtěžší kalibry. Já mám úplně stejný pocit, když listuji Novým akademickým slovníkem cizích slov. Nejtěžší kalibry si zapisuji na zvláštní papíry. Na zapsaná slova pak občas pohlédnu a oživím si je v paměti. A pokud nemám zápisky po ruce, lovím slova v hlavě. Řeknu si třeba písmeno N a od něj si snažím vzpomenout na co nejvíce zvláštních výrazů, třeba nakír – arabský bubínek, nankin – tkanina, namáz – muslimská modlitba, nakolár – pancíř na krk, nadršpán – uherský palatýn.

V čem spatřujete přínos scrabblu?

Vychutnáte si krásu své mateřštiny, rozšíříte si slovní zásobu a naučíte se řeč prožívat v jejím principu. Ale opravdová rozkoš je ze sdílení jazyka. Když scrabblisté položí zajímavé slovo, většinou ho pak napíší i svým kolegům, pochlubí se. Já takovým slovem přátele i zdravím. Místo ahoj jim řeknu třeba ketč – to je dvoustěžník s nižšími zadními stěžni. Mimochodem křížemkráž má dvě varianty náročnosti. První se jmenuje Klasik. Hráči při ní smějí používat jen slova v prvním pádě a slovesa ve všech tvarech. Tato varianta už dlouhou dobu skomírá. Druhá je Komplet a zahrnuje tvarosloví včetně přechodníků. Říká se jí též ohýbaný scrabble, slova se smějí skloňovat, tedy ohýbat. Je sice pravda, že jména měst jsou zakázaná, ale to si bohatě vynahradíte přídavnými jmény. Nejen že můžete použít pařížští, ale třeba i kjótští, když vám přijdou správná písmenka.

Co je předpokladem dobré hry?

To, čemu říkám terénní odhad. Dobrý hráč se snaží výhodně zbavit liter, které nejsou pro jeho záměry perspektivní. Kontroluje prostor a zvažuje možné šance na položení výhodného slova. Když je na hrací desce těsno, snaží se ten prostor vytvořit. Měl by mít na paměti, kterých písmen se ještě může nadát, zda se vyplatí měnit, či zda by si spíš pohoršil.

V současnosti hrajete jen na internetu. Proč s někým nezasednete tváří v tvář jako kdysi?

Na internetové herně víte, s kým máte tu čest. Síla soupeře i jeho morální vlastnosti jsou většinou zřejmé. Odpadají zbytečné hádky, NOVEX vše řeší a nemusím se dušovat, že slovo čhakor je platné. Scrabble je stav mysli. Pustit si do sluchátek Bohuslava Martinů a zahrát si s přítelem z druhého konce republiky, to je pro mne ideální stav. Svět mých snů by měl mít takovou hráčskou atmosféru jako Rusko v 50. letech, když se šachista Michail Botvinnik stal mistrem světa a lidé všude začali hrát šachy – v restauracích, parcích, na ulicích. Mně by se líbilo, kdyby s takovou chutí hráli křížemkráž. Šel bych třeba ulicí a někde pod stromem by seděli dva hráči u stolečku. Jeden by mě oslovil: „Příteli, tady mi soupeř položil slovo fikh. Je povolené?“ Odpověděl bych: „Jistě, to je muslimská právní věda. Musíte ho svému soupeři uznat.“ Rodiče by vedli své děti k jazykové zběhlosti a podobně umanutí obzvláštníci jako já by dělali domácí učitele. To by se mi velice zamlouvalo.

Text a foto Josef Musil Elnorsen (původní verze textu).

Vyšlo v Týdeníku Táborsko 14. dubna 2010.

Týdeníky Táborsko, Milevské noviny, Písecké postřehy a Strakonicko najdete ZDE.