Jak dlouho ještě ...?

Jak dlouho ještě nám, lidem, bude trvat, než si uvědomíme, že je nad námi ještě někdo, kdo je k nám velice milostivý, kdo nás zahrnuje nesmírným bohatstvím, dává nám i víc, než mnohdy potřebujeme, ale kdo nám zároveň v nejrůznějších podobách dává najevo, kdo je na této zemi pánem. Občas zvedne na nás varovný prst, abychom se vzpamatovali. Ať už jsou to rozsáhlé záplavy, přívalové deště, ničivé vichřice, zemětřesení s mnohatisícovými oběťmi, mohutné vlny, jež spláchnou  lidi, zvířata, rostliny i vše neživé, sesuvy půdy, výbuchy sopek, ale i rozsáhlé požáry – proti těmto jevům je člověk a jeho úsilí vše přemoci přeci jen malý, a ač usiluje  nejrůznějšími způsoby poroučet větru dešti, vždy se nakonec ukáže,  kdo je mocnější. Je zapotřebí narovnávat řečiště potoků a řek? Či dokonce obracet jejich proud? Je třeba betonovat jejich koryta? Je třeba nesmyslně kácet ty nejdražší a nejstarší stromy, lesy a pralesy jen proto, aby si nějaký zbohatlík jejich vzácným dřevem obložil svůj přepychový byt či  kancelář?  Měli bychom se, my lidé, nad sebou zamyslet - měli bychom se určitě začít chovat přívětivěji a pokorněji, skromněji k tomu, co nám bylo svěřeno.

Měli bychom přestat s drancováním přírody, nebrat si víc než potřebujeme,  pomýšlet i na ty, co přijdou po nás a usilovat o to, abychom jim předali tento svět v takovém stavu, aby v něm mohli spokojeně žít, dýchat čistý vzduch, pít čirou vodu a dívat se na krásnou krajinu, nezhyzděnou a rozbrázděnou betonovými dálnicemi, ohavnými novodobými chrámy tak často nyní uctívaných božstev Chamtivosti.

Co nejdříve bychom si tedy měli uvědomit, kdo je na této zemi. Pánem a ne se snažit si dokonce hrát na stvořitele, pokoušet se vytvořit umělá zvířata, ba dokonce i lidi, pokoušet se  pomocí urychlovačů tvořit svět – nezachází lidstvo přeci jen  příliš daleko? Což nevidíme, že sebedokonalejší ochranná opatření proti živelním pohromám selhávají?

Quo usque tamdem …  jak dlouho nám ještě potrvá než si uvědomíme, že bez Božího požehnání, marné lidské namáhání ?

Eva Clarová