Co se vypráví o čarodějnicích na Táborsku

Každá kultura měla k lidem, kteří se věnovali čarodějnictví, jiné postoje. Někde čaroděje (čarodějnice) či šamany (šamanky) uctívali, jinde je pronásledovali. Katolická církev proti nim vedla nesmiřitelný boj, kterému padlo za oběť mnoho lidí. K poslednímu upálení čarodějnice mělo v zemích českých dojít v okrese Tábor v obci Jistebnice. Žena obviněná z čarodějnictví měla být přikována k pranýři pro výstrahu ostatním, kdo by se chtěli věnovat čarodějnictví. Tato žena měla však na rozdíl od svých „kolegyň“ velké štěstí. V poslední chvíli totiž přijel do Jistebnice posel z Vídně, který oznámil, že Marie Terezie zrušila inkvizici.

Slovem čarodějnice se dnes neoznačují jen ženy, jež se věnují čarování ve smyslu iluzionismu, či ženy, které provozují magické praktiky. Takto se dnes označují i některé bylinkářky, kořenářky, vykladačky snů a karet, numeroložky a podobně. Toto slovo mělo v minulosti však ještě jeden důležitý význam. Označovalo totiž zjevení žen „z jiného světa“, chcete-li ze světa duchovního.

Choustník, rejdiště čarodějnic
 

Jedním z míst v okrese Tábor, které podle legend bylo rejdištěm čarodějnic, je hrad Choustník. Pravděpodobně poprvé je zmiňován jako sídlo Beneše z Choustníka v roce 1262 (některé zdroje uvádějí až rok 1282, jiné už 1252). Od roku 1322 na hradě sídlil rod Rožmberků, který ho rozšířil asi okolo roku 1430.

Za komunistického režimu se ze zříceniny hradu stala téměř ruina. Ve zdejších sklepech přespávali často trampové a horolezci, protože poblíž hradu se rozkládá skalní město, které je horolezeckou oblastí a najdeme ho i v horolezeckém průvodci. Jeden čas byl vchod do věže hradu nezajištěn, a proto lákal některé dobrodruhy, kteří se vydávali po rozpadlém schodišti na ochoz, což znamenalo značné riziko. I samotná věž se stávala cílem některých horolezců, kteří na ochoz lezli přímo po stěně této věže.

V devadesátých letech minulého století byla zřícenina hradu zajištěna a opravena. Koruny zdiva byly obetonovány. Tento zásah je ovšem diskutabilní. Někdo si ho pochvaluje, protože se na vrcholech zdí vytvořila „cesta“, po které se lze procházet (i když riziko pádu a následného úrazu tu pochopitelně je). Jiní tento zásah do chátrající památky kritizují jako neodborný.

O svatojanské noci se na hradě Choustník prý slétávaly čarodějnice, které tam přes celou noc divoce tančily a prováděly všelijaké rituály. Soustřeďovaly se především kolem tamní studně. Podle dalších verzí legendy to nebylo o svatojanské noci, ale v různá jiná data, která se váží především k různým pranostikám, či pravidelně za úplňku.

Ke studni se váže i další čarodějnická legenda, hojně rozšířená v tomto kraji. Vypráví o tom, že čas od času (někdy se uvádí opět úplněk či den sv. Jana Křtitele) přišla či přilétla ke studni čarodějnice, která zde přesně dvě minuty ze studně pila. Když jste si na ni počíhali, stačilo do studny skočit a koupat se v ní do té doby, než přestane pít. Jakmile pak člověk ze studně vylezl, všechny jeho nemoci zmizely. Koupání ve studni však podle dalších pověstí znepříjemňovali tamější démoni (někdy se mluví o vodním šotkovi), kteří vodu údajně chrání a ohřívají. Podle dalších mutací legendy se nejednalo o čarodějnici, ale o ptáka ohniváka či jen o malého kouzelného ptáčka. Dnes by se nám tato „zdravotní terapie“ nepovedla, protože studně je z bezpečnostních důvodů opatřena kovovou mříží.

A do třetice ještě jedna čarodějnická legenda, která se váže k hradu Choustník. Ve zdech tohoto hradu se prý usídlila obzvláště nebezpečná čarodějnice, která prý škodila obyvatelům v okolí. Prý jakoby ani nebyla klasickou čarodějnicí, ale spíš upírem. Napadala dobytek a sála jim krev. Dobytek pak onemocněl a zahynul; některé krávy místo mléka dojily krev a podobně.
 

Čarodějnice v Malšicích
 

I obec Malšice má svou legendu o čarodějnicích, které napadaly a vysávaly dobytek. I tady se setkáváme se zvěstí, že krávy po napadení dojily krev místo mléka. Navíc malšické čarodějnice škodily prý i tím, že přivolávaly špatné počasí a různé pohromy. Jednou z těchto pohrom byla i podivná událost, při které z oblak místo deště či sněhu padalo velké množství žab. Ty pak lezly lidem do domů a do statků. Aby tomu místní zabránili, přikročili údajně k úkonu, který by se nechal nazvat obrannou lidovou magií. Když se podařilo některou žábu chytit, dali ji vyudit a pověsili do stavení. Ostatní žáby se prý zalekly, že by mohly dopadnout stejně, a tak místo prý hromadně opustily.
 

Čarodějnice a kuří noha
 

Legendy o čarodějnicích se vyskytují na mnoha místech a nejen v našich končinách. Svůj základ mají nejspíš v mytologii Slovanů. Ekvivalentem čarodějnice je v Rusku dobře známá baba Jaga, kterou všichni dobře známe i z pohádek. Jistě si vzpomenete na pohádku Mrazík, kde čarodějnice bydlí v domě na kuří noze. I kuří noha měla svůj magický význam v životě Slovanů. Byla to právě kuří noha, která měla ochraňovat příbytky či statky, a proto se často dávala jako oběť duchovním bytostem do základů stavby či přímo k základnímu kameni. Nemusela to být jen kuřecí noha – často se používala jako oběť celá slepice, kachna nebo jiné domácí ptactvo.

Symbol plodnosti
 

Čarodějnice byla považována našimi předky nejen za vládkyni lesa, smrti, podsvětí a ochranitelku, ale také za požíračku lidského masa. Byla zobrazována nejen s černou kočkou a létajícím koštětem, jak ji známe dnes, ale i s hmoždířem a tloukem. Někteří folkloristé tvrdí, že tyto předměty mají erotický význam. Hmoždíř symbolizuje ženu (respektive ženský pohlavní orgán) a tlouk zastupuje muže (či mužský pohlavní orgán). Oba společně jsou pak symbolem plodnosti a zachování života a rodu.

Jaroslav D. Ptáček

Vyšlo v týdenících Táborsko, Milevské noviny, Písecké postřehy a Strakonicko 3. února 2010.

Jihočeské týdeníky najdete  ZDE.