Co mají společného čarodějnice, pálení ohňů a filipojakubská noc?

Poslední noci před příchodem května jsme si zvykli říkat čarodějnice, ale ve světě je většinou známá pod názvem beltaine, což je starý keltský svátek jara, jenž měl pro naše předky mnoho významů. Dnes je minimalizován do prostého pálení ohňů, opékání masa a případně i popíjení alkoholu. S tím měl mnoho společného i v minulosti, pohané mu však dávali i různé duchovní významy. A mnohdy kromě hodování a pití alkoholu se na počest bohů a „bůžků“ užívaly i různé látky, které bychom z dnešního pohledu mohli označit za nelegální drogy (*1). 
 

Často se tato noc označuje jako svátek svatého Filipa a Jakuba. Podle legendy byl Filip ukamenován na kříži a Jakub vyhozen přes hradby Jeruzaléma, neboť odmítl zradit Krista a prohlásit ho za podvodníka. Není zcela jasné, proč je noc na prvního května mylně prezentována jako svátek těchto dvou mučedníků, když oficiálně se svatý Filip a Jakub oslavují až třetího května (*2). Možná jde jen o snahu tento pohanský svátek „přeznačkovat“ na svátek křesťanský.
 

Dalším jménem poslední dubnové noci je Valpružina noc. Tento název vznikl podle ochránkyně před magií a kouzly Walburgou, jejíž jméno je komoleno jako Valpruga. Jednalo se původně o anglosaskou světici, která žila v osmém století a působila jako abatyše kláštera benediktinek ve francouzském Heidenheime. Sto let po své smrti byla prohlášena za svatou. Je považována mimo jiné za patronku rolníků, zemědělských plodin, hospodářských zvířat a plodnosti. To vše koresponduje i s významem keltského svátku beltaine. 

Pro Kelty znamenal beltaine zejména oslavu jara a plodnosti, při níž uctívali své bohy. Používali při tom různá kadidla, která se pálila na dřevěném uhlí. Většinou obsahovala olibanum (*3) v kombinaci s květem hlohu, prvosenky a jabloně a též se přidávala dubová kůra. Kromě těchto rostlin se k svátku váže podle některých tradic například i rulík zlomocný, který obsahuje atropin, a proto je smrtelný i v malých dávkách. Přesto byl oblíben v magii, protože údajně usnadňoval šamanům věštění. Rulík se používal i k posvěcení magických pomůcek, kterých se používalo pro „styk s podsvětím“. Čechřice vonná se přidávala do ohňů, aby navodila pocit radosti a štěstí. K podobnému účelu hořely v plamenech mnohdy i některé druhy hub.
 

Zapalování ohňů má velkou symboliku v různých tradicích a magických systémech. Oheň je považován za živel očisty. Očišťuje od všeho zlého, ochraňuje před démony a čarodějnicemi, prý i před nákazou, před chorobou, před bídou, před neúrodou a podobně.
 

Dnes je svátek v našich krajinách spojován většinou jen s lidovou oslavou, která má více společného s „opékačkou“ či „grilovačkou“ a popíjením alkoholu, přičemž původní smysl svátku se téměř vytratil.
 

Poznámky k textu
 

(*1) Záměrně uvádím „nelegální drogy“, protože slovo „drogy“ má původně zcela jinačí význam než jak ho chápeme dnes.
 

(*2) Podle liturgického kalendáře připadá svatý Filip a Jakub na 3. května.
 

(*3) Kadidlovník pravý, též uváděn jako „pravé kadidlo“. 

Připravil: Jaroslav D. Ptáček 

Použitá literatura

Edain McCoyová: Keltské mýty a magie (Volvox Globator 1999).

Michael Jordan: Encyklopedie bohů (Volvox Globator 1997).

Lavenderová, Franklinová: Magické rostliny (Volvox Globator 1999).

Alena Vondušková: České zvyky a obyčeje (Albatros 2004). 

Ondřej Müller, Irena Tatíčková: Rok do kapsy (Albatros 2003).