Táborský cestovatel Lumír Slabý v Kolumbii

BOGOTA - 23. září 2013) Moje první kolumbijské zážitky mi silně připoměly předloňské začátky v Buenos Aires. Nejspíš je ve mně touha být tam, kde to nepřipomíná naše podzimní podnebí. Bogota sice je v tropickém pásmu, ale jejich 2600 m nad mořem ty rovníkové poměry smaže, jakmile není jasno. Dnes ráno nebylo, a tam, kde se město škrábe do okolních kopců, byly vrcholky v mracích, z nichž občas krápalo. Šel jsem k srdci Bogoty, tedy na Plaza Bolivar. Náměstí bylo jaksi šedé, s agresivními hejny holubů (jeden seděl i na hlavě Simonovy sochy). Kolem sochy byla nějaká propagační akce, pár indiánů tam nabízelo focení s lamami a všude intenzívně smrděla moc. Udělal jsem tam povinné dokumentační fotky, ale jak tak na ně teď koukám, nejsou nic moc. Vrátil jsem se ke zdejšímu nejlepšímu muzeu, ale to je v pondělí zavřené (špatně jsem si přečetl svého průvodce), tak jsem aspoň koupil v artesanatu pár pohlednic, a když jsem se ptal po poště, sdělili mi, že Kolumbie nemá funkční státní poštovní servis. Něco zajíšťují privátní společnosti, ale mé pokusy najít je podle těch tipů, nějak nevyšly. Orientace v tomhle městě není jednoduchá, což si ověřil i taxikář, který mě včera přivezl z letiště.

 

Na to všechno se nechalo udělat jen to, co tenkrát v Argentině. Odjel jsem na terminál autobusu a koupil si na pozítří jízdenky do Cartageny. Ani to nebyla žádná brnkačka, a cestu městskými mikrobusy bych bez pomoci hodných lidí nezvládl. Naštěstí jich mezi těmi zdejšími 7.5 milióny obyvatelů metropole je fakt hodně. Ale zítra ještě určitě zvládnu nějaké zdejší hajlajty, než odjedu k oceánu.

 

Lumír Slabý, 23.9.2013 Bogota, Kolumbie