Pohanské Vánoce aneb jak se k nám dostal stromek

Snad ve všech kulturách byl dáván důraz na zimní slunovrat. Tento svátek oslavoval příchod slunce a právě proto byl spojován právě s bohy této planety. U Keltů se oslavoval většinou 21. prosince, ale nemuselo to být pravidlem, protože často se naslouchalo názorům astrologů - přesné datum a hodina se mnohdy složitě vypočítávala. Otázkou zůstává to, odkud tento svátek pocházel původně. Některé zdroje odvozují tento svátek od svátku "Saturnálie". Křesťany byl tento pohanský svátek "přeznačkován" na Vánoce (údajné narozeniny Ježíše Krista).

Saturnálie

Takže nejdříve několik slov o svátku Saturnálie. "Při saturnáliích si lidé dávali dárky mj. svíčky, symbolizující nadcházející temné zimní dny. Dá se tedy říci, že byly v určitém smyslu analogické našemu dnešnímu pojetí vánoc, které ostatně jako většina křesťanských svátků mají předobraz v dávných pohanských rituálech."

(Benedikt Štírský)

Saturn (též Saturnus) je považován za římského boha setby a rolnictví, ale mnohdy byl považován i za hlavnho boha či vládce bohů. Dle tohoto boha je odvozen název svátku zimního slunovratu - Saturnálie. Saturnálie se konaly většinou již od 17. prosince do 21. prosince. Často se uvádí, že patřily mezi ty nejveselejší svátky, při kterých se hodně jedlo a pilo. Při těchto oslavách se otroci vyměňovali role se svými pány. Saturnálie jsou označovány též jako svátky dárků a svící. Mnoho lidí si dávalo jako dárek oheň v podobě hořící svíce, která symbolizovala temné zimní dny resp. světlo ve tmě těchto dnů (či teplo v zimě těchto dnů). Možná, že právě v tomto zvyku má základ tradice svíček o Vánocích (svíčky na věnci, svíčky ve skořápce ořechu a později i svíčky na stromku). Často se uvádí, že boha Saturna zastínil později jeho řecký protějšek Kron (též Kronos). Kronos byl synem boha nebe Urana a bohyně země Gaie. Na některých místech byl Kronos považován za nejvyššího boha a za vládce dalších bohů.

Yule  

"Sabat oslavovaný o zimním slunovratu. Většina jeho tradic pochází z římského pohanského svátku Saturnálií. Severské a germánské tradice ho považují za jeden z nejdůležitějších svátků. Byl to jejich Nový rok, oslava návratu boha slunce na zem. Do severské invaze se v keltských zemích neoslavoval."

(Edain McCoyová)

Keltský svátek slunovratu Yule je hlavně spojován s uctíváním boha Tanise (též zmiňován jako Tannis, Tannus, Tinus a podobně). Někdy je tento bůh ztotožňován s Thorem, Saturnem či Jupiterem. Je považován za boha hromů, blesků, slunce, Kola roku, plodnosti, počasí, oblohy. McCoyová se zmiňuje o tom, že se mu ve staré Galii poskytovaly lidské oběti, protože se věřilo v to, že bůh pak zařídí takové počasí, které si lidé přejí. Invokace tohoto boha se prováděla například při sabatech, což bylo právě proto, že Tanis byl spojován s Kolem roku, s kalendářem, který se neustále opakoval a tak přinášel lidem jistotu. Síla boha Tanise byla často spojována s dubem a s listem tohoto stromu, který se též používal při některých starých rituálech. Slovo "sabat" je dnes mnohdy spojováno s magiií, černou magií a mnohdy i z čarodějnictvím či dokonce satanismem. Slovo sabat však neznamená nic jiného než odpočinek, svátek odpočinku či jen svátek. Samotné slovo "sabat" je odvozeninou s původního řeckého slova "sabatu".

Pohanské zvyky 

Podíváme-li se na všechny různé zvyky, které se praktikují o Vánocích, tak zjistíme, že mají jen hodně málo společného s křesťanstvím, ale mnoho více nás spojují právě se zvyky pohanů a s uctíváním kultu slunce. Podívejme se blíže na zvyk "vánočního stromku". Často se říká, že vánoční stromeček k nám přišel od Germánů. Osobně si myslím, že to až tak pravda není, protože úplně původně se používal u starých Keltů právě při oslavách svátku Yule. Krom boha Slunce se oslavovala například i božstva Cernuunnos, Mabon, Bohyně - panna, trojjediná bohyně atd. Svátku se něříkalo pouze Yule, ale na některých místech například Maul, Gehul, Alban Arthuan atd. Do našich krajin se vánoční strom dostal až o mnoho později z Německa. Tam měl funkci ochrany a proto se stavěl na vesnicích a ve městech. I koledníci rozdávali větve jehličnanů, které byly ozdobené. Možná, že právě u těchto koledníků lze hledat kořeny toho, proč se později začal vánoční stromek zdobit. V Německu se stromek zavěšoval taktéž jako symbol ochrany nad štědrovečerní stůl, avšak obráceně - špičkou dolů. Údajně první zpráva o ozdobeném stromečku, na kterém byly svíce, je zapsána v brémské kronice z roku 1570. Poprvé v Čechách byl vánoční strom pravděpodobně vztyčen v Libeňském zámečku v roce 1812. Nechal ho tam postavit tehdejší ředitel Stavovského divadla pan Jan Karel Liebich. Od této doby se začal tento zvyk šířit dál hlavně u tehdejší "smetánky". Tento stromeček však nebyl ozdoben ani jednou svíčkou. Zmínky o stromečku v domácnostech máme asi až z konce devatenáctého století. Ale nebyl zdoben čokoládou, ale hlavně ovocem a pečivem.

Připravil: Jaroslav D. Ptáček

Použitá literatura:

Joanne Asalová: Keltská lidová kuchyně (Volvox Globaor 1999)

Edain McCoyová: Keltské mýty a magie (Volvox Globator 1999)

Michael Jordan: Encyklopedie bohů (Volvox Globator 1997)